Tma před námi, tma za námi,
my pustými jdem cestami,
sta rodů přešlo jako stín
před námi země do hlubin!
Krev trysklá z hlavy Abela
jak rudá jiskra z popela,
až dosud dráždí vůní svou
a vede ruku zločinnou.
Na březích dlíme jezera,
jež hloubkou vábí z večera,
zkad nevrací se nikdo zpět,
kdo věčnosti šel trhat květ...
Ó, hudbo mládí, zaznívej
a, slunce, vlídným svitem hřej,
ať aspoň sladká přítomnost
nám ze tmy do tmy staví most!