Moje paní, moje paní,
zda si někdy vzpomínáte?
Zda-li pak ty šťastné chvíle
časem ještě v mysli máte?
Zda si někdy vzpomenete
na to jedno srdce skromné,
které pro Vás otročilo,
ale vrahem bylo pro mne?
Ó, to srdce jest již mrtvo!
Bez Vás nemohlo žít dále...
Oh, má paní, nevěřte mi!
Ono pro Vás žije stále!
Vraťte se a uslyšíte,
jak se zmítá, chví a stená
a jak krvácí, jak rána
dýkou znovu otevřená.
Vraťte se a uslyšíte,
kterak lká, pták šípem sklaný,
a jak bije v stěny prsou,
jak za živa zakopaný.