Věř, doufej, trp! To heslo všeho žití,
jež v srdce lidské s narozením psáno,
nám všem jak maják v čiré mlze svítí.
Ó bídný klame! Když je podkopáno,
co stavěli jsme v bouře vlnobití:
Tu vírou měníme noc v záři denní
a hvězdy vycházeti zříme ráno,
tu nadějí chcem’ vzkřísit, v hrob co skláno,
a co nám zbývá? – Nové utrpení!
Jak pták, jenž hyne v zaroseném mlází,
i já zřel k nebi v bolesti a mdlobě, –
však víra s nadějí mne neprovází!
Po boji vražedném, teď, ztrativ obě,
sám, Lazar, marně čekám ve svém hrobě –
A Kristus nepřichází!