Co malých i velkých básníků
jím k písni se uchvátit dalo!
Co něhy a vášně a nadšení
v té písni jich vřelo a lkalo!
A já, moje paní spanilá,
tak jako v tom valčíku s Vámi,
já nemám slov, abych vylíčil,
jak opájí, dusí a mámí.
Co kouzla v té hudbě nyjící,
co žáru v tom, v zrak se Vám hroužit,
v to moře tajemné, hluboké –
Vás v loktech mít a přece toužit!
Ó chtěl bych tak věčně nésti Vás
tím divokým valčíkem žití,
jak ostříž, jenž hrdličku uchvátil
a krev její na spárech cítí.
Ó chtěl bych tak věčně poslouchat,
tluk Vašeho srdce jak buší,
a potom v šílené závrati
Vám u nohou vydechnout duši!