Je po dešti a vlhkou travou
jen zticha vítr šelestí.
Ve skalách kdesi píseň hravou
tká cvrček z jara pověstí
a vzbouzí echo nad mou hlavou.
Já do skal vyšel si, v jich skráni
dnes rubín chtěje nalézti,
a zatím příval z nenadání
se s mračen strhl k neštěstí.
Pod křivým bukem vlhký mech
mne v zátiší svém přijal sice,
než vody přece v dravý spěch
Div nestrhly mne prchajíce.
Však dobře tak, proč chtěl jsem více
A neměl dosti na tvých rtech!