Pro hloupost jsem dříve plakal,
život naučil mne smát.
Dříve k slzám jen mne lákal,
teď se směji rád,
třeba kousal jako šakal.
Pohřbené ať v hrobě stlívá,
z hrobu též květ vypučí.
Zkušený jen hlavou kývá, –
člověk se smát naučí.
Dnes má bolest nesahá
ani k srdci raněnému,
věř mi, duše předrahá.
Dnes se umím zasmát všemu,
třeba žití ztracenému.
Hahaha!