S Bohem tedy! Obzor cizí
jal tě ve své objetí,
a jak sen můj obraz zmizí
na vždy z tvojí paměti.
Ale jestli časem lásce
srdce tvé se zasvětí,
jako oběť památce mé
upomínku na mne zbuď.
S Bohem buď!
Peruť zimy krajem táhne
těžká pouta ledová.
Zemi, jež po klidu prahne,
v závěj sněhu pochová.
Kde dřív trochu štěstí bylo,
jako dýka vrahova
trpký smutek jen se vloudí,
vbodne se i v moji hruď.
S Bohem buď!
V radostech a štěstí mnohém
zapomeneš bezděky.
Nuže, dej i ty mně s Bohem,
na vždy, na vždy, na věky!
Cesty naše skřížily se
a cíl náš jest daleký...
S Bohem! Jasno buď tvé nebe,
nenávisť tě nezarmuť.
S Bohem buď!