Rád nyní věřím v pessimismus duší,
pod jeho prapor sám se nyní stavím.
Kruh přání mých den ode dne jest užší,
a rozum, sdrcen bojem namáhavým,
i síly uspává, jež v sobě tuší.
Já dávno za kořist pad’ vlnám dravým
na troskách tužeb, urvaných jich vzdoru,
a zplá-li časem světlo na obzoru,
již nadarmo se nocí k němu plavím.
Až dosud ničím byl můj život celý,
jak vězně, který promluvit se bojí
a jde, kam přísný žalářník mu velí.
A duše má? Ta oddala se boji,
jak voják, který pod praporem stojí, –
Ač milerád by přešel k nepříteli!