Jsme oba hrdi, oba neústupni
a cit svůj zapřít dosti síly máme.
Když budem chtít, že jsme se jednou znali,
snad za rok nepoznáme!
Pak v společnosti setkáme se časem,
kdos představí mne z přátel Vašich pluku,
Vy hlavou kývnete a mrav jak velí,
mi nepodáte ruku.
A k dovršení trpké ironie
jen zašeptáte milostně a plaše:
– Vy také píšete? Ach, ano, ano!
Já četla verše vaše!