Ach ano, již je dávno tomu,
vše jako sen mi připadá!
Dnes je má duše jako smutná
a opuštěná zahrada.
Stín leží tam a paprsk světla
se na dno sotva prodere,
kde neznámy a pošlapány
tlí květy z mládí veškeré.
Ty velké sny a touhy smělé,
jež kdys mi žitím svítily,
ty otřásly se do základů
a do cesty se sřítily.
Ach již je dávno, dávno tomu,
o štěstí dnech kdy zpíval jsem,
dnes myslím na to s trpkým srdcem
a s trpčím ještě úsměvem.
Dnes všemi zapomenut čekám,
kdy čas mou stopu zarovná,
jdu na smrt Záviš málomocný: –
Buď zdráva moje královna!