Pláň pokrytá dřív jinovatkou
je plna krás
a slavík zpívá píseň sladkou
ve trávě zas!
Pojď, opři rukou svoji hladkou
mé hlavy tíž
a skloň na chvíli žití krátkou
se ke mně blíž.
Jen pojď, mé skráně hoří lavou,
a schlaď je rtem.
Chci aspoň sníti s lící žhavou
na klínu tvém,
až s tichou písní, lehce hravou
v sen krásnější
tvé jasné oko září smavou
mne skonejší.
U tebe rozplyne se dechem
vždy každý žal.
Ó skryj mne kyprých vlasů mechem
a líbej dál,
až nebe polibků těch echem
se otřese
a na svém křídle anděl spěchem
nás odnese!