Proč odlétáš? Rád zpěv tvůj slyším,
když schýlen v kapradí a vřes
svých myšlének dav šumný ztiším.
Mně zdá se rájem býti les
a modré nebe stokrát bližším.
Proč prcháš? Zůstaň! Zpěvem tvým
vše okřívá, jak dechem jara,
a v srdce touha stoupá s ním.
Jak hájem stín a vzduchem pára,
tak láska táhne srdcem mým.
Když vodíš mladé kol mé hlavy,
já chvěju se tak sladkým snem,
jak pásek jejich popelavý
na hrdle jemným prozpěvem –
ba sotva dýchám v lemu trávy!
Proč odlétáš?... Ó vrať se zpět!
Strom touží k tobě haluzemi
a matnou vůní mroucí květ.
Když u mne dlíš, tak blaze je mi,
jak měl bych s tebou dát se v let!