Na starou zeď se stromy kloní,
v nich červánek již zhasíná.
Pod klenbou snětí pramen zvoní,
a v altán vede pěšina.
Na trávě krůpěj za krůpějí
ze stydlé mlhy vyvstává
a loubím, v kterém ptáci spějí,
se šíří vůně záplava.
Za parkem v dáli hučí řeka,
až sem je slyšet její sten,
a svitý lupen v trávě čeká,
až zplna bude zarosen.
Nad lesem ve své kráse celé
pak vyjde měsíc najednou
a protká řasy větví ztmělé
svou září zlatě průhlednou.
A jemná, lehká páry clona
pak ztají ráj ten mlčící,
kde v šerém skrytu čeká ona,
až přijdu, blahem zářící.