Na starou zeď se stromy chýlí.
Jich větve, plné krůpějí,
nad první zásvit rána bílý
ve slunci planou žhavěji.
Vzduch voní, list se v trávě kývá
a motýl pije z kalichu.
Pták letí kolem, křičí, zpívá
a druhý za ním potichu.
Za parkem s jezu padá řeka,
až sem to zvoní vesele!
a na pavučin vlákna měkká
jak paprsků když nastele.
Do houští pěšina se točí,
kde uzrá stěží jaký klas,
kam neproniknou chtivé oči
a větve stlumí každý hlas.
Tam v šeru ptáci mají hnízda
a den tu sní jen v přeletu.
Tam roste mech a kos tam hvízdá,
jak pastýř ovci na fletu.
Tam větve deštěm vždy mne skropí,
když pustím se v ten loubí směr –
a v mokrém písku hledám stopy,
kde šlápla včera na večer.