Tvé srdce zraněno jest jako moje,
tvé láskou, moje věčným odříkáním,
již umdléváme oba délkou boje,
ty vítězíš – však já se dosud bráním.
Tvé srdce modlitbami sílilo se,
mně chudá píseň má jen štítem byla.
Tvou modlitbou já okřál co květ v rose,
tys k písni mé se časem uchýlila.
My v stejně trapné poznali se chvíli,
když duše obou nás se chvěly v muce,
nám stejně za úděl jen strasti byly,
mé dítě... sestro... podejme si ruce!