Ve trávě slavík ještě zpíval
a květ byl již pln krůpějí.
Tys u mne stála, já se díval
bříz nachýlených alejí,
jak rázem celý háj se stmíval.
Pak na tě lístek padl s výše,
tys ke mně stoupla těsněji.
Zde čekat budem, řekla’s tiše,
až červánky se zaskvějí.
A vlas když větřík v líc ti svanul,
zas hleděli jsme do oblak,
z nichž červánků svit rudý kanul
V tvůj velký, modrý, snivý zrak.
V tom splašen vylít’ z keře pták –
A ret můj bázní na tvém zplanul.