Svit měsíce již hrál si nad jezerem,
na jehož břehu seděli jsme spolu.
Les vůkol nás se halil páry šerem
a rybky honily se podél kolu,
jenž z vody čněl a zpět zas rovným směrem.
Hleď, jak jsou šťastny, řekla a buk šuměl
nad námi hebkou snětí u vrcholu.
Co chtěla říci, já jí porozuměl.
V dlaň pad’ mi brouček s vodní růže stvolu.
Les ozýval se v echu žluvy pěním.
Jak fletny zvuk nám v duše hloubi sáhla
ta píseň její sladce jemným zněním,
V níž třásla se i cvrčků píseň náhlá.
A lesem vůně pryskyřice táhla –
Jak z našich srdcí láska políbením.