K nohám Vašim klekl bych,
sepjaté k Vám ruce zdvih’,
zřel v to žhavé, čisté moře
očí Vašich tajemných.
Klekl bych a ruce zved’,
jak za dávných dětských let,
kdy jsem smuten modlíval se
s vírou v to, co šeptal ret.
Paní svatá, shlédněte
dolů na zem s výše té,
dolů na to srdce v prachu,
zvedněte je, zvedněte!
Ale je-li bez ceny
pro Vás cit můj plamenný,
nenajde-li v srdci Vašem
modlitba má ozvěny:
Čekat budu trpěliv,
čekat budu jako dřív,
čekat budu bez reptání,
mlčky, dokud budu živ.
Vždyť i muka nejvyšší
jedna chvíle utiší.
K Bohu též se utíkáme
a ten Bůh nás neslyší!