Kalich květu zavřený ty nejsi,
ale měkký, rozevřený list.
Okem rosy hledíš za rorejsy,
jak se hrouží v nebes amethyst
a jen díš: Na srdce pozor dej si!
Děkuji ti! Tys ještě tak snivá
a tvůj ret, jak sametový list,
o lásce jen šeptem písně zpívá
a jak perla netknutá je čist.
A když stromy letí větru hvizd,
srdce tvoje strachem o ně vzdychá,
bojíš se, by nezkřivil jim list.
V duši tvou se nevloudí zášť lichá,
jako pták jsi nevinná a tichá...
Však já přec ti padl za kořist!