Již v kolébce hra ta začíná
a hned je tu přátelská rada
a ve tváři soucit a v srdci chlad,
když nad hrobem opona padá.
Pak promluví vážná kritika
a snad se i zasadí deska.
A kdo byl tvůj největší nepřítel,
ten na konec nejvíc ti tleská.
Oh šťasten, kdo dobrý herec byl
a dobře se líčit uměl!
Ten provedl úlohu nejlépe,
ač ani jí nerozuměl!
Však běda, kdo byl jen diletant,
kdo snahy a citu měl mnoho.
Ten k publiku vždy je pln ohledů
a smích si jen utrží z toho.
Ten hraje jak školák, ochotník,
a nejhůř, když v roli jsou muka,
že člověk sám sobě se musí smát, –
ač srdce mu bolestí puká.