Když den se nachýlí a ke rtům noci kvapí
a v zlaté záři hvězd se tichý večer ztápí,
tím květem růžovým, jejž líbáš, byl bych rád...
Však štěstí tvé mne více trápí,
než kouzlo všech tvých vnad.
Neb aspoň, v červáncích když zplane jitro chladné,
tvé růže kvetoucí být listem, který vadne,
jejž zničí ruka tvá, by stonek zůstal čist...
Mám strach, že všecko štěstí padne
tvé kráse za kořist!