V šumu, jímž víří dnes již od svítání
čamary, fraky, bílé rukavice,
v úsměvech, šeptu vroucích blahopřání,
při nichž plá oko, chví se ret i líce, –
zda také slyšíš ptáka zatíkání?
Přiletěl k Tobě, nahléd’ do světnice,
zazpíval chuďas chudě jen, jak umí,
a zase ulét’ přes vody a chlumy.
Bylo mu líto; že dát nemoh’ více.
Jest-li jej časem uzříš pod oblaky
v přírodě volné, tam, kde lidí není,
nech na něm chvíli spočinout své zraky!
A jestli někdy pro své potěšení
přiletí k Tobě, až se časy změní, –
Neplaš ho! Hoď mu drobtů trochu taky!