Dnes je tak krásně, slunce klidně svítí
a chladný větřík kvapem táhne k jihu.
Jak vězňů davy z města vše se řítí,
nuž sestup aspoň, vezmi svoji knihu,
nad stolem shrben, nač si trávit žití!
Tak řekl jsem své duši, plné bolů.
Nad mojí hlavou spěl jak na dostihu
list za listem a já sestoupil dolů,
sad celý okem přehlížeje v mihu!
V tom zdálo se mi, v houšť kde stezka bočí,
že v révoví se modrý hrozen tají
a kol dvou velkých zrn se svlačec točí;
I kvapil jsem, bych sňal je, k houští kraji,
pln podivení, že tak brzy zrají...
A zatím v listech smály se tvé oči!