Svit žhavých červánků již zvolna dohasíná.
Pod snětí příkrovem, ve stínu podél řeky,
kde dlouhá řada vrb se v hustou klenbu spíná,
je trávník zrosený a jako hedbáv měkký.
Hle barva oblohy již bledá jest a siná.
Zde čekám v úkrytu. Po stezce od paseky
vždy samu vídám ji sem chodit za večera,
neb chata otcova i les je nedaleký.
Však dnes již temno jest a mlha vstala šerá.
A přece! Přišla! Ah! Toť její krok byl smělý!
Já slyšel, jak se tmou tu v keřích mihla kdesi
i kterak zazvonil zpěv na rtech její vřelý.
Však sotva ozvěnou jej vrátily zas lesy,
tu měsíc vesele se prodral mraků směsí –
a stříbra záplavou kraj náhle zplanul celý.