My jsme se prý milovali!
Bože! Víte o tom snad?
Víte-li, pak máme oba
v životě nač vzpomínat.
Smutně já. Vy? Těžko říci!
Ale jistě s úsměvem!
Jestli časem trpký bude,
vždy dost pýchy bude v něm.
Vzpomenem na ony chvíle
přísah dnes již bezcenných,
vzpomenem, co marných citů
a co klamu bylo v nich.
Vzpomenem, jak zašel náhle
sen dvou rozpálených čel,
dřív, než parfum z Vašich drobných,
něžných lístků vymizel.