I nebe nade mnou pláče!
Mé dítě, slyšíš-li?
Ty v okna bijící kapky,
ty marně nepřišly!
Zda slyšíš, venku jak stená
ten vítr ve stromech,
jak moje ubohé srdce,
když u tebe dlí v snech.
Ten vítr, jako tvá slova!
V něm umírá se snáz’,
a pálí, trhá a dusí
a hlodá, jako mráz!
A v okna bijí ty kapky,
až v srdci stydne krev,
tak temně, zdlouha a těžce,
jak hroudy na rakev.