Jak píseň, kterou plesajíc
druž mladých ptáků z jara zpívá,
tak v plamenu tvých zřítelnic
ti znělo srdce moje vstříc,
má holubičko snivá!
Jak schnoucí lupen s večerem
po kapce rosy, jež naň splývá,
tak žízním po úsměvu tvém
a lkajícím té volám rtem,
má holubičko snivá!
Jak dálný obzor v červáncích,
den v západu když dohořívá,
tak planula u nohou tvých
má duše v touhách ztracených,
má holubičko snivá!
A jako kříž zapadlý v mech,
jejž zná jen listí hudba tklivá,
tak sám, – teď kvílím v marných snech,
tvé sladké jméno na ústech,
má holubičko snivá!