BITVA.

Již děla hřímají! Pod vrchem v krvi se brodí tisíce! Na záblesk prvý, po němž jak bouře ozvala se rána, zem těly mrtvých rázem byla stlána.

Ó hrůzo, zděšení! V tom okamžiku krev stydla v žilách všem z celého šiku. Jak omámeni pušky strhli s ramen a stanuli. Před nimi v dáli plamen

a rány děl mhou rána prorážely a oni stáli, třásli se a chvěli a pušky svírali do zkřehlých dlaní. Vždyť nepřítel tu byl tak z nenadání!

A oni stáli hrůzou ustrnulí, jak ze sna probuzeni deštěm kulí, však nikdo z nich úst neotevřel k slovu. A v dáli před nimi to blesklo znovu,

za bleskem rána mlhu rozhoupala a celá řada, v popředí jež stála, se rozptýlila v zděšení a křiku. Pak nový blesk a rána v okamžiku,

to v řadách jich, a třicet mrtvých k zemi se sřítilo. Tu každý byl jak němý a třásl se, ne hrůzou již, však vztekem, zrak vytřeštil a cítil se být rekem.

Hurra! Jak mraky v spoustě neobsáhlé v před husté řady vyrazily náhle. To nebyli víc lidé! Rozsápaní lvi, démoni, se smrtnou v ruce zbraní,

již celé šiky v útok s sebou strhli! Jak hejno dravců k zemi teď se vrhli, z jich řady oheň zasálal a mžikem se v před zas hnali znova s divým rykem.

V to z obou stran se rozhoukala děla, zem třásla se a duněla a chvěla a mrtví padali jak v poli klasy. Krev tekla v proudech. Zoufající hlasy,

křik, signaly a pušek rachocení, to vše v té náhlé, jasné záři denní pod mraky dýmu hřmělo bouří jednou. Smrt slavila své hody! V nepřehlednou

a dravou spoustu srazily se strany, nad mrtvolami, jež se rozdupány jim kladly do cesty, nad raněnými, již svíjeli se v mukách mezi nimi.

A bez vítězství, hodiny dvě celé, do posledního dechu nepřátelé, se vraždili. Ač s krví pot se sléval jim na těle, boj přece neumdléval!

Zde každý za oběť se klad’ své vášni a bez rozdílu všichni byli strašni. Ó Bože, slituj se! Pak z nenadání se rozleh’ signal divým třeskem zbraní

a ze všech stran jím zajásaly rohy... To není možno! Teď, nad padlých stohy, když tisíce jich krev zde vycedilo, teď oheň zastavit?... A přec tak bylo!

Vše rázem utichlo, jen dým se valil nad bojištěm a nebe v mraky halil... Na týden příměří, jež skončí mírem! Ta slavná zvěsť po světě půjde šírém,

na hroby mrtvých vřelé slzy skanou a z nepřátel zas přátelé se stanou. Ó posměchu!... Dnes vraždili se v boji, jak zběsilí krev prolévali svoji

a za týden si padnou do objetí a na zdraví si budou připíjeti!