Dej v dlaň mi svou ruku, ať srdce věří,
že hvězdy tvých očí neklamou,
když denně noci tmou
mi na cestu svítí z tvých dveří.
Jen hleď mi tak v oči, ať mohu říci,
že věřiti lze i loktům tvým,
když ke rtům plamenným
mou hlavu si přivineš snící.
V mé bude-li pevnou tvá ruka vřelá
a zraky tvé ohněm budou plát,
jdi! Víc tě nechci znát!
Jdi! Pak jsme si rovni již zcela!
Však budou-li chvět se jak lístky květů
tvé prsty i víčka očí tvých...
jsi čistá jako sníh!
Jdi! Nejsem víc hoden tvých retů!