Krev slunce barví stromů okraje,
zří západ podlitými zraky v dáli....
A dlouhé stíny smutně do kraje
před blízkou nocí v děsu přichvátaly....
A tesknou cestou – rudě ozářenou –
já s bledou, plačící se potkal ženou,
a v duši mé se jitří staré rány....
Z mlh šedi zří – ten pohled uplakaný...