Večery snivé v pohádkovém taji
své kouzlo kreslí v duši moji,
kde smutky tiché hlavy ukrývají,
když stíny na polích se rojí
a z bažin mlhy bílé vyrůstají....
A prstem dovedným vod na pokraji,
– kde člověk bloudí v nepokoji –
bludičky načrtují starých bájí
večery snivé.
Na cestách ztracených světélka hrají,
u křižovatek Mýlka stojí,
mdlé nohy v černé bahno upadají.
Zpět duše ohlédnout se bojí,
a přec vždy znovu ven ji vylákají
večery snivé...