Než vzbudí den Tvé tiché oči,
svou píseň tobě zazpívám....
Kol černá noc se točí, točí
a já tu sedím sám a sám....
Kol černá noc své stíny skládá
a na Tvé skráni tančí rej,
níž do mé duše padá, padá,
ó ruku svou mi dej, ó dej!
Hleď, v koutě jizby stín se zvedá....
Smím k duši tvé se přitlačit?
Ó, tíží mě to – běda, běda,
vždyť nechci víc než klid a klid!....
A v zadu v koutě něčí hlava
jak lehká pára letí níž,
z té mlhy kdosi vstává, vstává
a z přítmí spěchá blíž a blíž....
A chorý děs a hrůzu metá,
ve stínech kolem hází chlad.
Ó, duše má je kletá, kletá
a smí jen dlouze lkát a lkát.
Ó vzbuď se! otevři své oči,
ve smutku duše umírám!
Kol černá noc se točí, točí
a já tu sedím sám a sám....