Jdou jako ve snách tiché topoly
a kdesi v dálce šedých mračen mizí –
Jak někdy blízké je tak náhle cizí,
jak někdy srdce divně zabolí....
A zhrdá vším – i o co zápolí,
co bylo veliké a čisté, ryzí....
Jdou jako ve snách tiché topoly
a kdesi v dálce šedých mračen mizí....
A smutek roste – nic už nebolí,
vše zapomnění zhaleno je v řízy,
i duše sní – vše v náruč mlha sklízí....
Jen v dálku – stinnou cestou do polí
jdou jako ve snách tiché topoly – –