Ne, nemohu, má hlava pálí –
a přece za Tebou bych šel!....
Tvé rety něčemu se smály,
já rád bych tajemství to měl.
Tak moci světů na rozhraní
se o ten úsměv s Tebou rvát –
anebo svojí těžkou dlaní
jej ze hrobu si vyhrabat!....
Ó, chtěl bych vědět, v hrudi Tvojí
co dřímá skryto v černou zem,
co v těžkém zoufání a boji
Ty’s zastřela svým úsměvem.
Však nemohu a hlava pálí,
co kolem čiší jenom chlad....
Tvé rety něčemu se smály –
a já bych zvěděl to tak rád!