Po tichu, neslyšen se v moji jizbu vkrad’...
Byl večer již – šel zvolna podél stěny
a za ním – příští noci teskný chlad
a čísi pohled smutně vytřeštěný....!
A stíny mrazivé u dvéří zřely,
před okny mlhy zhoustly v závoj stmělý.
A já byl sám!... On kráčel podél stěny
a za ním – pohled smutně vytřeštěný...!