Šedavé mlhy z dálek plují
a družný provází je chlad...
Den hlučící já nemiluji,
na mlhy bílé zírám rád,
jak v podvečeru poletují.
Jdou kolem skal a kolem slují
a ve zdech města byly snad.
Jdou, večerní kam větry dují,
šedavé mlhy.
Jsou volné, klidně promenují,
u oken zřím je někdy stát,
ba jindy s hrůzou pozoruji,
jak náhle prochvěl tělem chlad,
že smutnou duší tiše plují
šedavé mlhy...