Můj druhu! Beze slov tvá ústa
den celý vyprávějí –
v tvé divné řeči jenom bolest vzrůstá
a smutek proniká vždy vítězněji!
A chmurné nálady se rojí
jak stíny za večera....
Znám smyšlénky Tvé s žitím o souboji
i sklamání, jež hledala tě, sterá!
Znám vše! – Ni jeden úsměv sladký
v povídce tvojí děsné!....
Můj druhu! Zvyk jsem Tvoje na pohádky,
však dosud ne – na objetí tvé těsné!....