Na římse oken, zdobné na okrase,
na knihy, vásy – pozvolna se klade.
Ba léty cítíš jej i ve svém hlase;
pod prsty napadal – je všade, všade!
Na skráni uzříš drobné jeho stopy,
jej ruka stírá, když se čeho chopí.
Na vzpomínkách ho najdeš víc než dosti
a nejhůř pošpiní tě – v společnosti.