Je podzim. Smutek z pole zírá
a stíny kolem přecházejí....
Podivné chladno v duši vtírá
den ode dne se vítězněji.
A časem – léta kolem pádí –
jen smutek duši schvátí!
Co bylo? Sny? Či teplé mládí?
Snad radost – jež se nenavrátí?
Je podzim! Bílá mlha padá
a výkřik v nekonečnu zmírá....
Podivné chladno – duše strádá –
a cesta ku hrobu se neotvírá....!