Květ rudých máků plane
a hoří mezi zelení. –
Na mezi udupané
znavený tulák tiše sní....
Květ rudých máků vadne,
v dokvětu tiše umírá....
Má tulák srdce chladné –
jak životem se utýrá....!
A z jitra makovice
se hloupě v poli kolébá....
A tulák bledé líce
jde ke vsi – prosit o chleba....
Květ rudých máků plane,
se větrem volně kymácí....
A srdce utýrané
ve světě – tiše krvácí....