Dni! Dlouhé dni jdou kolem čela.
Pověstné babí léto v skráň se věsí
a duše, která kdysi byla také smělá,
se stínu, prahloupého stínu děsí!
A zleká se i vteřin letem
a mnohdy zdrcena je maličkostí!
Přemýšlí chudým nad dítětem,
nad lidskou dumá často ubohostí!
A soucitu a lásky plna
se v jiných bolest – utěšitel – noří!
Však dni – za vlnou jdoucí vlna –
ji utápějí v lidské bídy moři....!