Ó, zimních nocí zázrak skvělý,
kdy měsíc vzešel nad zapadlý kraj,
kdy všecko je báseň a všecko je báj,
kdy mlhy jsou bílé – a pláně jsou bílé – a vše tone v běli!
A slavné ticho splývá k zemi,
a celý svět i nebe tají dech,
když vystoupil měsíc nad štíty střech –
a tvorové mlčí – a krajina mlčí – a prostory němy.
A s nebe padá bílé kvítí,
v klín padá ztichlých, dřímajících měst,
vše pokrývá smírně, i vinu a trest –
a chaty jsou stříbro – a chrámy jsou stříbro – a hroby v něm svítí...
Vše tuší: zasněženou plání
kdos Velký tiše kráčí zamyšlen,
své na tvory myslí a na jejich sen –
a kolem měst kráčí – a kolem chat kráčí – a k hrobům se sklání.