Zdvihni zas knihu, které jsi pozbyl,
národe kdysi Husův a Bratří,
jíž tvůj syn bohat byl, třeba i bos byl,
síly z ní čerpal za dva a za tři.
Čerpal je proti zrádnému králi,
který naň cizí křižáky vodil –
čerpal z ní síly, i když mu ji brali
proroci falše. Nebeský podíl
choval v té knize pro sebe, děti,
pro vnuky vnuků, pro celé příští –
cítil v ní svoje nanebevzetí,
příboj ať zlý se kolkolem tříští.
V ruce s tou knihou přetrval věky,
učil se z ní být silný i dobrý –
bázni se boží učil z ní, měkký
nebyl však proto, zla přemáhal obry.
Nyní, zlé moci zase když vstaly
na tvoji volnost, na tvoji zemi,
zdvihni zas knihu, kterou ti brali,
když jsi byl v nouzi opuštěn všemi.
V kameni tešeš Husa s tou knihou,
Amosu dáváš ji v pomnících taky –
nový tvůj Komenský v zápase s tíhou
balvanu zlého nořil v ni zraky,
moudrost z ní čerpal k potření zloby,
k vítězství svobody, kterou nám vrátil.
Národe, jim všem buď věren v zlé doby –
zdvihni zas knihu, kterou jsi ztratil.