Jaká chvíle!... Nad mou hlavou
lesy táhle šuměly –
a Ty u mne s lící smavou
v něžných krajek úběli.
A Tvá ruka v mojí dlani,
a Tvůj pohled na mně tkvěl –
na života shon a štvaní,
na všecko jsem zapomněl.
V obláčcích se nebe skvělo
nad borovic vrcholy –
v srdci všecko přebolelo,
havran odlét’ do polí...
Ticho kol, jen ratolestí
hovor šuměl nad námi –
z očí Tvých se na mne Štěstí
usmívalo slzami...