Vyšlo Štěstí, vyšlo v lesy,
zpívalo si zlaté písně –
tajemné ty oko v dáli,
nedívej se na mne přísně!
Půjdu stezkou prostřed lesů,
kde si Štěstí písně zpívá –
proč se stále temné oko
z hlubin dálek na mne dívá?
Najdu Štěstí, s jeho písní
zlatou vzletím nad oblaky –
zapomenu, že tam z dálky
dívají se přísné zraky...