Zašlo slunce, západ zvolna bledne,
pruh jen zbývá ještě růžový,
na obzoru kraji v chvíli jedné
zčernal náhle lesík borový.
Oblaka, jež nebem plula bílá,
západem pak rudě vzhořela,
stojí nyní náhle zasmušilá,
modrošedá jako z popela.
Smutek zastřel jejich barvu denní,
zachmuřená stojí bez hnutí,
za horizont hledí v roztesknění,
za sluncem zří v tichém pohnutí...