Tak odešel Jsi v dálku nekonečnou –
a nikdo jsme Ti nestisk' ruku ani
před cestou, kterouž půjdeš drahou mléčnou,
a neřekl Ti: Nikdy na shledání!
Ty šel's, a kruh náš, o jednoho užší,
šel teskliv za rakví, v níž pouta nesli,
jež tísnila Tvou utýranou duši,
když do vln hodil's kompasem i vesly.
A teď již hrobku Tvoji kámen kryje...
Nám kyne ještě trpký žití hrozen
a duše ještě křídly o mříž bije –
Tvůj žalář v rumech, Ty Jsi vysvobozen!...