Z lesa vyšed hledím k vřesovišti.
Zabarvuje mírnou, táhlou stráň,
za níž pod lesy se rybník blyští.
V zamyšlení vnímám obraz nový:
statisíce trsů drobných snítek
skrápí jemně vystříhaný kvítek –
a vše splývá v nádech fialový.
Uschlá metlice se nad ním bělá,
k obzoru kde stráň se zvolna vejší,
tu tam kynou místa zelenější –
nad vším sosna kývá osamělá.
Duše stromu v dálku zahleděna
zří, jak od severu ku vřesu
mlhavá se blíží, smutná žena...