Až hrdých snů mých došumí
vysoké, černé lesy,
posledních kmenů dutý pád
do hlubin duši mou zděsí –
chtěl bych být jako mýtina,
na kterou dívám se s plesem:
zbavena stromů, v samotě
ještě se ozdobí vřesem.
Ještě k ní motýl přiletí,
ještě k ní přiletí včela,
ještě je v slunci srpnovém
růžově uzardělá...