Tvář jasnou vzhůru ke slunci
a chmurnou dolů k zemi,
kde vítr jenom vládu má,
se oblak vznáší němý.
Kam pokyne mu větru van,
tam ve výšinách letí,
on nezná, co je síly vzmach,
bolestné touhy vzpjetí.
Však neví ani o poutech,
jež lidskou sílu váží,
ni o závistném osudu,
jenž touhám vždy je stráží.
Jen tiše letí dál vždy, dál
vzdušnými perutěmi,
tvář jasnou vzhůru ke slunci
a chmurnou dolů k zemi...